V listopadu 2023 vstoupil WeWork do konkurzu. Firma, která byla čtyři roky předtím oceněná na 47 miliard dolarů, přestala existovat v podobě, ve které ji kdokoli znal. Tisíce lidí přišly o práci.1
Zakladatel a generální ředitel Adam Neumann u toho nebyl. Odešel o čtyři roky dřív s balíkem, který se odhaduje až na 1,7 miliardy dolarů.1
Krok zpět. V září 2019 odstoupil. Vstup na burzu se během několika týdnů zhroutil a banky, které ho měly upisovat, snížily odhadovanou hodnotu firmy na zlomek.1
Krok zpět. V srpnu 2019 zveřejnila firma prospekt, tedy dokument, který musí každá společnost před vstupem na burzu předložit a ve kterém se nedá nic zamlčet.
Investoři se z něj dozvěděli, že si zakladatel osobně zaregistroval ochrannou známku na slovo We a pak ji své vlastní firmě prodal za 5,9 milionu dolarů.1 Po veřejné kritice tu transakci vrátil zpět.1 Ve stejném dokumentu stálo, že firmě pronajímá budovy, které sám částečně vlastní.2 Že drží akcie s dvacetinásobným hlasovacím právem. A že jeho manželka je jednou ze tří osob, které by vybíraly jeho nástupce, kdyby firmu nemohl dál vést.1
Krok zpět, a tady se to láme. Nic z toho nebyla nová informace. Každá z těch věcí byla uvnitř firmy roky známá. Nikdo je nepovažoval za skandál, protože firma rostla a zakladatel byl vizionář. Byla to tatáž informace, jenom poprvé napsaná v dokumentu, u kterého hrozila trestní odpovědnost za zamlčení.
Roli měl čistou. Mandát měl. Zdroje měl. Oporu měl. A stejně to nedal.
Ten člověk měl všechno, co se dá dostat. Kapitál v miliardách. Představenstvo za sebou. A hlasovací práva, která znamenala, že mu nikdo nemohl nic přikázat.
To je na tom případu podstatné a odlišuje ho od všeho ostatního, co v tomhle ekosystému píšu. Nechyběl mu mandát. Nechyběly mu zdroje. Nechyběla mu opora. Neměl odpovědnost bez pravomoci, měl pravomoc bez jakékoli protiváhy.
Tohle je jediný text z mého ekosystému, ve kterém tvrdím, že příčina byla v člověku. A píšu ho proto, že bez něj by všechno ostatní, co říkám, znělo jako obhajoba. Kdo tvrdí, že příčina je vždycky v systému, netvrdí diagnózu. Tvrdí postoj. A postoj se pozná podle toho, že se nedá vyvrátit.
Kdy se přestane hledat
Moje optika říká, že se organizace ptá špatně. Zkoumá člověka první a prostředí poslední, protože člověk je levná a rychlá odpověď, zatímco prostředí je drahá odpověď, která ohrožuje toho, kdo se ptá.
To není obvinění organizací a není v tom nic o zlé vůli. Je to popis ekonomiky hledání. Levná odpověď se najde vždycky dřív než drahá.
To platí a platí to dole. Vedoucí týmu, který nedodává, dostane hodnocení. Manažer, kterému odešli tři lidé, dostane rozvojový plán. U nikoho z nich se nikdo neptá, jestli je ta role vůbec obsaditelná.
Pokračování článku
Zbytek textu otevřete e-mailem.
Zadejte adresu a článek bude hned celý. Posíláme i další poznatky o tom, jak se mění fungování organizací a co to znamená pro práci, rozhodování a výsledky.
Nahoře se to obrací. Čím výš člověk sedí, tím déle systém hledá strukturální vysvětlení pro to, co dělá. Trh se změnil. Prostředí je náročné. Zakladatel je vizionář a vize se neposuzují běžnými měřítky. Každé z těch vysvětlení je legitimní a každé z nich má jednu společnou vlastnost. Nikoho neobviní.
Pojmenovat člověka nahoře totiž znamená pojmenovat toho, kdo ho tam dosadil, kdo ho nechal a kdo mu ta hlasovací práva podepsal. A to je obvykle ten, kdo se ptá.
Dole se viník hledá příliš rychle. Nahoře se nehledá vůbec. Je to ta samá chyba.
Hayward a Hambrick to změřili na akvizicích.3 Čím větší byl předchozí úspěch generálního ředitele, čím víc ho chválil tisk a čím větší byla jeho relativní odměna proti ostatním vedoucím, tím vyšší prémii zaplatil za převzatou firmu. A tím větší byla ztráta hodnoty pro akcionáře. Ten efekt navíc zesiloval tam, kde bylo představenstvo slabší, tedy tam, kde ho nikdo nezastavil.
Malmendier a Tate došly k témuž na jiných datech.4 Vedoucí, kteří o sobě mají přehnaně dobré mínění, dělají výrazně víc akvizic a ty akvizice v průměru ničí hodnotu. Nejvíc tam, kde má firma dost vlastních peněz a nemusí se ptát banky. Tedy tam, kde je nikdo nekontroluje.
Ta poslední podmínka je celý mechanismus. Nadměrná sebedůvěra sama o sobě firmu nepoloží. Položí ji ve chvíli, kdy zmizí každý, kdo by řekl ne. Sebedůvěra je u vedoucího užitečná vlastnost a bez ní by se do té role nedostal. Problém není v tom, že ji má. Problém je v tom, co ji koriguje, a jestli je ještě něco, co ji korigovat smí.
A tady se ten obrácený postup uzavírá. Kdo tu podmínku vyrobil? Ne ten člověk. Vyrobil ji ten, kdo mu podepsal dvacet hlasů na akcii.
Diagnostika není obhajoba. Nesoulad může sedět v roli, může sedět v systému, a někdy sedí v člověku. To poslední ale znamená, že sedí i v tom, kdo ho tam pustil, a proto se to říká nejhůř.
Muž, který si dal přezdívku pán světa
Druhý řetěz vede stejným směrem a končí u dokumentu, který si mohl přečíst kdokoli.
Jean-Marie Messier byl ve Francii odsouzen za zneužití prostředků společnosti.5
Krok zpět. V červenci 2002 ho představenstvo, francouzské i americké, odvolalo. Během první poloviny toho roku ztratila akcie přes šedesát procent hodnoty.5
Krok zpět. V roce 2001 vykázala firma rekordní ztrátu 13,6 miliardy eur a dluh přesáhl třicet miliard.5
Krok zpět. Během šesti let proměnil francouzskou vodárenskou společnost nákupy v globální mediální konglomerát: Canal Plus, Seagram s Universalem, hudební vydavatelství, telekomunikace, internet. V roce 2001 ho Financial Times popsal jako nejdynamičtějšího šéfa v médiích a komunikacích na světě.
Nešlo o žádného dobrodruha. Absolvent nejlepších francouzských škol, nejmladší partner v historii Lazardu, poradce ministerstva financí. Byl to člověk, kterého francouzský stát i finanční svět považovaly za svého nejlepšího žáka.
Krok zpět, a tady je ten dokument. Satirický televizní pořad mu dal přezdívku J6M. Jean-Marie Messier, moi-même, maître du monde. Já sám, pán světa. Byla to posměšná zkratka a měla ho zesměšnit.5
V roce 2000 vydal autobiografii. Jmenovala se j6m.com.
Vzal si tu posměšnou přezdívku a dal si ji na obálku vlastní knihy. Nebyla to nešťastná formulace v rozhovoru a nebyl to citát vytržený z kontextu. Byl to titul, který si musel vybrat, schválit a obhájit před nakladatelem.
Nikdo z toho nevyvodil nic, protože v době, kdy kniha vyšla, ještě všechno fungovalo. A dokud výsledky chodí, čte se to, čemu se pak bude říkat pýcha, jako sebedůvěra.
Neumann držel dvacet hlasů na akcii a nikdo mu nemohl nic přikázat. Messier byl obklopen představenstvem, které mu roky nechávalo volnou ruku. Oba byli výjimeční lidé s prokazatelnými výsledky. U obou byl mechanismus stejný: sebedůvěra, kterou nic nekorigovalo, protože všechny korekce byly předem odstraněny. Ani jeden z nich nedělal to, co dělal, tajně. Dělali to otevřeně, dlouho a před lidmi, kteří to mohli zastavit.
Otázka, kterou si nikdo nepoloží
Ten seznam v prospektu se nedostal ven proto, že by ho někdo odhalil. Dostal se ven proto, že firma vstupovala na burzu a zákon jí to přikázal. Kdyby na burzu nešla, dělal by to dál a nikdo by nic neřekl.
Zákon tam udělal práci, kterou měla udělat organizace. To je nejtvrdší věta, jakou o správě firem umím napsat, a nedá se z ní vykroutit.
Otázka pro vás tedy nezní, jestli máte v organizaci člověka, u kterého je příčina v něm. Skoro každá velká organizace ho někde má a většinou je to někdo velmi schopný, protože příležitost udělat velkou škodu dostane v organizaci jenom ten, kdo předtím udělal velký užitek. Nikdo jiný se k té páce nedostane.
Otázka zní, kdo by vám to řekl.
Ve firmách, se kterými pracuji, tuhle otázku pokládám nahlas a odpověď bývá ticho. Ne proto, že by ti lidé neexistovali. Ale proto, že v okamžiku, kdy je nikdo nechrání, je ta informace pro ně dražší než pro toho, komu ji mají říct.
Kniha j6m.com vyšla v roce 2000. Prodávala se v běžných knihkupectvích dva roky před pádem a její náklad si mohl koupit kdokoli z představenstva.
Zdroje
- Britannica Money. WeWork: Coworking Company, IPO, Adam Neumann, & SoftBank (prodej ochranné známky We za 5,9 milionu dolarů, dvacetinásobné hlasovací právo, role manželky při výběru nástupce, odstoupení v září 2019, konkurz 2023). https://www.britannica.com/money/WeWork
- WeWork Inc. (2021). Form S-1, U.S. Securities and Exchange Commission (nájemní smlouvy na budovy částečně vlastněné Adamem Neumannem). https://www.sec.gov/Archives/edgar/data/1533523/000119312519220499/d781982ds1.htm
- Hayward, M. L. A., & Hambrick, D. C. (1997). Explaining the Premiums Paid for Large Acquisitions: Evidence of CEO Hubris. Administrative Science Quarterly, 42(1), 103–127. https://doi.org/10.2307/2393810
- Malmendier, U., & Tate, G. (2008). Who makes acquisitions? CEO overconfidence and the market’s reaction. Journal of Financial Economics, 89(1), 20–43. https://doi.org/10.1016/j.jfineco.2007.07.002
- Britannica Money. Jean-Marie Messier (přezdívka J6M, autobiografie j6m.com z roku 2000, rekordní ztráta Vivendi Universal v roce 2001, dluh, propad akcie a odvolání v červenci 2002). https://www.britannica.com/money/Jean-Marie-Messier
