Barings padl v neděli. Do pondělního rána měl trh jméno viníka. Zpráva o tom, kdo tu roli vlastně řídil, přišla za rok a půl a měla tři sta padesát stran.
V únoru 1995 padla Barings. Dvě stě třicet tři let stará obchodní banka, ztráta osmi set dvaceti sedmi milionů liber, prodej za jednu libru.
Vysvětlení bylo hotové dřív než účetní uzávěrka. Před parlamentem zaznělo, že jde o incident jedinečný pro Barings, soustředěný kolem jednoho podvodného obchodníka v Singapuru.
To vysvětlení bylo pravdivé. Nick Leeson skutečně dva a půl roku obchodoval bez povolení a skutečně své ztráty schovával na účtu, o kterém v Londýně nikdo nechtěl vědět.
V červenci 1995 předložila vyšetřovací komise Board of Banking Supervision parlamentu zprávu o třech stech padesáti stranách.1 Ta se ptala na něco jiného. Ne co Leeson dělal, ale kdo ho řídil.
Zpráva zdokumentovala, že Leeson byl současně obchodníkem a šéfem útvaru, který jeho vlastní papírování zpracovával. Interní audit v roce 1994 doporučil to oddělit. Barings to doporučení neprovedl.1
A pak je v odstavci 7.9 věta, kvůli které se ta zpráva vyplatí otevřít. Za Leesonovu činnost od října 1993 do ledna 1995 nepřijal odpovědnost nikdo z managementu.1
Vyšetřovatelé se ptali, komu Leeson podléhal. Manažeři to jeden po druhém popírali. Ne ze zbabělosti. Většina z nich to skutečně nevěděla, protože to nikde nebylo určeno.
Pokračování článku
Dočtěte celý článek zdarma
Zadejte e-mail a článek se hned otevře celý. Žádná platba, jen odběr TORVAKO Insights.
- Celé články se všemi zdroji, ze kterých vycházejí
- Jednou měsíčně přehled nových článků a jeden příběh z praxe
- Jako první dostanete výsledky studií TORVAKO
Už odebíráte? Zadejte svůj e-mail a článek se odemkne i na tomto zařízení.
